Similia similibus curantur = podobné léčí podobné. To je základní princip homeopatie.
Contraria contrariis curantur = opačné léčí opačné. To je v podstatě základní princip vědecké medicíny. „Boj“ proti nemoci.

Homeopatii založil Dr. Samuel Hahnemann, vzdělaný chemik, toxikolog, lékař, překladatel, který hovořil osmi jazyky a byl vědec tělem i duší.

Hahnemann nevynalezl princip homeopatie („podobné léčí podobné“) ani jej neobjevil jako první. Tento princip byl používán již dávno předtím v přírodní léčbě. O tomto principu se zmiňuje již Hippokrates: „Léky patrně mohou léčit příznaky podobné těm, které jsou schopny vyvolat.“  Nebo Paracelsus: „Rozdíl mezi lékem a jedem je jen v podaném množství“.

Hahnemann teorii homeopatie zkoumal v objektivních experimentech a dokázal tak popsat účinek několika desítek léků. Práce mu trvala přes padesát let. Nejprve shromažďoval veškeré informace o toxickém působení látek, a ty zkoumal na sobě a na blízkých dobrovolnících (oměj, rulík, rtuť atd.). Zapisoval podrobně příznaky, které látky vyvolávaly. Když pak použil stejnou látku v minimální dávce u lidí, trpících stejnými příznaky, docházelo k léčebnému účinku.

Klasickým příkladem byla Ipeca. U zdravých jedinců vyvolává dávení, zvracení a slinění bez pocitu žízně a bez povleklého jazyka. Což je zvláštní. Většina zvracejících lidí má jazyk povleklý. U pacienta se stejnými symptomy, včetně nepovleklého jazyka, má Ipeca velmi silný léčebný efekt. Pokud by si ovšem někdo vzal Ipecu na jakýkoliv typ zvracení, ve většině případů nepomůže. Je třeba najít lék co nejpodobnější (similimum).

Hahnemann ale nebyl jen teoretik. Proslavil se nadmíru úspěšnou léčbou epidemie tyfu v roce 1813, kdy léčil homeopaticky 180 případů a jen jeden pacient zemřel. Jeho věhlas se tím rozšířil po celé Evropě. V roce 1831 se po Evropě rozšířila epidemie cholery. Ortodoxní lékaři léčili 1500 pacientů, z nichž zemřelo 821. Homeopaté léčili 154 pacientů, z nichž zemřeli jen čtyři. Léčba epidemie cholery byla vyzkoušena i v roce 1854 v Londýně (Hahnemann zemřel v roce 1843). V běžných nemocnicích byla úmrtnost na choleru 51,8%. V homeopatické nemocnici na Golden Square byla úmrtnost jen 16,4%.

Mnozí z největších světových homeopatů začínali jako skeptičtí alopati a později se z nich stali horliví zastánci homeopatie, když zakusili její moc. Constantine Hering (otec americké homeopatie) se k ní dostal tak, že měl za úkol odhalit její podvod. Jeho profesoři ho požádali, aby napsal studii odsuzující Hahnemannův nový systém. Hering k tomu přistoupil zodpovědně, a tak zopakoval Hahnemannův původní experiment s chininem a zjistil, že byl úspěšný. Krátce poté se uzdravil z potenciálně smrtelné rány způsobené při pitvě jedinou homeopatickou dávkou Arsenica alba. Brzy začal homeopatii studovat a stal se jejím nadšeným zastáncem.

James Compton Burnett (jeden z významných britských homeopatů) zastával zpočátku ortodoxní lékařské názory, např. že homeopatie je terapeutický nihilismus. Pak se dostal k homeopatickým příručkám, a nabyl přesvědčení, že musí ověřit, zda je to pravda Boží nebo sprostá lež. Rozhodl se otestovat lék na horečku Aconitum u dětí z nemocničního oddělení. Dětem na jedné straně oddělení podal Aconitum, druhou stranu léčil jako obvykle. Do 24 hodin byly všechny děti s Aconitem vyléčeny (kromě těch, co měly spalničky) a propuštěny, zatímco zbytek dětí dále strádal v nemocnici. Pokus byl opakován se stejnými výsledky až do doby, kdy jedna bojovná sestra (která neměla strpení s doktorovým zatvrzelým srdcem) podala Aconitum všem dětem a oddělení tak vyprázdnila. Burnett řekl, že byl zcela ohromen a „konvertoval“ k homeopatii. Podobně se přidal na stranu homeopatie jeden z nejznámějších světových homeopatů dneška Will Taylor. A další.

V dnešní době je homeopatie ve světě druhým nejoblíbenějším způsobem komplementární léčby – na prvním místě je léčba bylinami, na druhém homeopatie, na třetím akupunktura.