Existuje několik homeopatických směrů. Následující rozdělení je moje vlastní, a nedělá si nárok na přesnost ani dokonalost. Použiji je proto, abych vám mohl popsat odlišnosti v léčbě.

1. Klasická homeopatie
2. Klinická homeopatie („francouzská škola“)
3. Moderní homeopatie
4. „Psychologická“ homeopatie

(Podrobnější popis na záložce Homeopatické školy.)

​Někteří klasičtí homeopaté tvrdí, že ostatní směry jsou špatné. Někteří kliničtí homeopaté tvrdí, že klasická homeopatie je rigidní a zastaralá. Já tvrdím, že NIC není špatně. (*) Každý pacient si může najít svého homeopata, který mu pomůže – a je jedno, jakého bude zaměření. Klasičtí i kliničtí homeopaté se ale většinou shodnou na tom, že moderní homeopatie je až příliš moderní, a psychologická homeopatie že nefunguje. Já tvrdím, že každá metoda může mít své výhody a nevýhody. Je to zcela individuální.

Zajímavé je, že u akutních onemocnění (angíny, chřipky atd.) postupují všechny čtyři směry velmi podobně. Liší se hlavně v přístupu k chronickým chorobám.

Například: klasická homeopatie se snaží najít za každou cenu similimum (ten nejpodobnější lék). Představte si to jako střelbu do terče. Trefit desítku znamená najít similimum. Když se to podaří, dá se někdy vidět až zázračné uzdravení. Sám jsem viděl na videu zdokumentovaný případ jednoho zahraničního homeopata, kdy po podání jediné dávky similima vyléčil dítě z autismu! Jenže ono trefit v homeopatii desítku není tak jednoduché, jako trefit desítku vzduchovkou.

Proto homeopat francouzské školy na to jde jinou cestou. Podá třeba dva léky: jedním trefí šestku a druhým čtyřku (obrazně řečeno). Pacientovi může pomoci rychleji než klasický homeopat, ale ne tak dokonale. Protože šestka plus čtyřka není totéž, co desítka.

U chronických („zapeklitých“) případů může být homeopatická léčba velmi obtížná, a nalezení léku může trvat dlouho. Koneckonců, k homeopatům chodí často pacienti, kteří obcházeli různé jiné ambulance 10 i více let a nikdo jim nepomohl. Nemohou se pak divit, že homeopatická léčba může trvat relativně dlouho.

Nemá smysl zde rozebírat jednotlivé homeopatické směry. Chci jen zdůraznit, že každý případ je individuální, a proto i použitá léčebná metoda by měla být individuální, ušitá na míru pacientovi.

Nahlédl jsem trochu do všech čtyř metod. Na rovinu však říkám, že nejhmatatelnější výsledky u chronických případů jsem zatím viděl v klasické homeopatii.

(*) O čtyři odstavce výše jsem napsal, že NIC není špatně. OPRAVUJI: špatně je, pokud se něco tváří jako homeopatie a nemá s homeopatií nic společného – například to, že se podává homeopatikum „na určitou nemoc“. Nesmíte se pak divit, že nefunguje. Není to homeopatie, je to jen podávání homeopatických kuliček alopatickým způsobem. Použiji-li přirovnání se střelbou do terče, pak jde o střelbu typu „když trefím desetkrát jedničku, je to jako bych trefil desítku“.

Pokud byste měli hlubší zájem o homeopatii, a chtěli vědět o jednotlivých metodách (i školách, kde se tyto metody vyučují) něco bližšího, navštivte záložku Homeopatické školy.