V televizní diskusi nedávno vystoupil v duelu pan Cikrt, bývalý mluvčí Ministerstva zdravotnictví, a utkal se s homeopatem MUDr. Karhanem. Argumentace pana Cikrta byla poněkud monotematická. Mával v ruce australskou studií, která údajně dokázala neúčinnost homeopatie. Jiné argumenty (kromě některých klišé v mé práci již zmíněných) neměl. Nuže tedy, ač nerad, musím se nejdříve zabývat onou australskou studií – jen v několika bodech:

  • výběr studií byl naprosto subjektivní, byl stanoven minimální počet pacientů 150
  • v několika případech bylo porušeno i toto kritérium – nebyly zařazeny velmi kvalitní studie, například Jacobsonova metaanalýza léčby dětských průjmů (242 pacientů), Wiesenauerova práce o senné rýmě (752 pacientů), či Schneiderova o  závrati (1388 pacientů). Celkem tak nebylo vzato v potaz 96 studií ze 196, které  vyšly pro homeopatii pozitivně.
  • byly vyloučeny neanglicky psané studie
  • nebyly vzaty v úvahu randomizované studie, ale jen systematické přehledy
  • nebyl přizván expert na homeopatii (je to jakoby vědeckou práci o jaderné fyzice dával dohromady tým bez jaderného fyzika)
  • a dokonce dva ze tří jejich vlastních nehomeopatických expertů nebyli přizváni k posouzení definitivních výsledků

Je tedy velké podezření, že studie byla již předem naplánována s jistým cílem – uškodit homeopatii.

Na druhé straně je nutno si přiznat, že nikdy nebude dostatek velkých dvojitě slepých randomizovaných studií v homeopatii – tak jak to požaduje dnešní dogma zvané EBM (evidence based medicine).) Má to několik důvodů:

  • homeopatie je založena na individuálním přístupu. Nepodává se „lék na nemoc“ ale „lék vhodný pro určitého člověka, který má soubor určitých symptomů“. Průjem tedy může být léčen například 20 různými homeopatiky, ale design většiny studií vmanipuluje účastníka do podání jednoho léku všem. Nelze pak z logiky filozofie      homeopatie očekávat odpovídající účinnost.
  • i přes tato omezení existuje řada kvalitních studií s určitou diagnózou a její léčbou
  • homeopatie nikdy nebude mít srovnatelné množství peněz k financování studií, jako farmakologický průmysl. Například ve Velké Británii jde na výzkum alternativních metod jen 0,0085% všech financí.
  • před časem přistoupil řecký homeopat G.Vithoulkas na výzvu milionáře Randiho, že prokáže účinnost homeopatie v individualizované studii – měl prostě léčit pacienty homeopaticky podle zásad homeopatie, a výsledky by byly porovnány s klasickou       léčbou v téže nemocnici. Příprava studie trvala několik let. Problémem bylo nejen  sehnat nemocnici, která by „do toho šla“, ale i takové podmínky, které by schválila příslušná etická komise a řecké ministerstvo. Když se to vše podařilo, milionář od studie ustoupil. Tentýž milionář je autorem happeningů skeptiků po celém světě. Je to jednodušší cesta, ale k serióznosti má na míle daleko.

Ani vědecká medicína nemá zcela čisté svědomí v klinickém výzkumu. V roce 2015 byla publikována Seifeho práce, dokumentující nálezy inspektorů FDA, kteří objevili řadu studií, v nichž docházelo k různým pochybením včetně falšování dat. Serióznost vědeckého výzkumu poněkud zpochybnil šéfredaktor prestižního Lancetu R.Horton v dubnu 2015, poté co se zúčastnil zasedání v Chatham House. Prohlásil, že velká část vědecké literatury, snad polovina, může být jednoduše nepravdivá.
Další zajímavé údaje o léčbě na základě vědecké medicíny lze získat z knih jiných autorů, například Cornelie Stolzeové. Jako jen jeden z mnoha příkladů uvedu kauzu rosiglitazonu, léku na cukrovku. Tento lék byl doporučován k léčbě řadu let. A to dokonce i poté, co byla provedena metaanalýza (!), která dokázala, že lék zvyšuje riziko srdečního infarktu a úmrtnost. Přesto ještě několik let byl tento lék dále doporučován a ordinován v celém světě. Tisíce lidí usmrtily léky Vioxx a Celebrex díky podvodným studiím, které po dobu 13 let falšoval Dr. Reuben, aniž by na to někdo přišel. A podobných případů bychom našli mnohem více.

Nyní bych se vrátil na začátek k oné australské studii. Nebudu již rozebírat fakt, že existují dvě verze – plná, třísetstránková, v níž jsou popsány i studie, které vyšly pro homeopatii příznivě, a dále zkrácená, třicetistránková, jež budí (záměrně?) jiný dojem.
Chci dojít až na konec – k jejímu definitivnímu ortelu – je totiž naprosto absurdní.

Vysvětlím na příkladu:

Před lety jsem sledoval pozorně výzkum v léčbě akutních mrtvic. Bylo provedeno mnoho studií, hledal se lék, který by zlepšil metabolismus mozku v akutní fázi. Většina studií vyšla záporně.

Myslícího člověka by ani nenapadlo vyslovit ortel, že celá medicína nefunguje, ale udělal by jednoduchý závěr: léky, dosud testované na mozkovou mrtvici, nefungují.

Když už tedy (pomocí neetických fíglů) došli vysvětlovači australské studie k závěru, že řada homeopatických studií s určitým lékem na určitou nemoc nevyšla, budiž.

Jejich závěr ale měl znít: ten a ten homeopatický lék nefunguje na tu a tu nemoc.

Jejich závěr však zněl: celá homeopatie nefunguje.

Vědo, etiko, rozume, slušnosti – buďte pochváleny!