Protože je mi v roušce i se štítem nevolno. Zda víc fyzicky či psychicky, nevím.

Když se objevily první zprávy o koronaviru, byl jsem přesvědčen o tom, že jde o něco, co je podobné chřipce. Pak mě epidemiologové přesvědčili, že je to pohroma, děs a hrůza. Na chvíli jsem opravdu podlehl mediální masáži. Byl jsem nadšen ze sloganu „moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mne“. Po dvou měsících se můj pohled na celou situaci poněkud změnil. Proč?

Smrtnost koronaviru

Jedním z důvodů jsou machinace s čísly ohledně smrtnosti. Údaje o počtech mrtvých vidíme na obrazovkách nejen ve zprávách, ale i při sledování filmů nám běží v proužku v dolní části obrazovky. Ale co jsou to za čísla?

Jde o úmrtí NA  KORONAVIRUS? Nebo jde o úmrtí lidí, kteří zemřeli na něco jiného, ale shodou okolností měli v sobě koronavirus? Naši epidemiologové tomu začali říkat „úmrtí s koronavirem“.
To NIKDO NEVÍ. Nebo možná ví, ale nepoví. Snažil jsem se to zjistit, ale marně.

Počet úmrtí je nyní cca 390 za pět měsíců. S koronavirem, jak se píše. Na chřipku (resp. s chřipkou) zemře ročně 1500-2000 lidí a nikdo z toho nedělá kovbojku. Na následky kouření u nás zemře ročně 16 000 lidí. A žádný hygienik ani ministr kvůli tomu nedělá restriktivní opatření. Přitom by se nemuselo čekat na vakcínu proti kouření. Stačilo by cigarety nevyrábět.

Tak proč tolik povyku kvůli koronaviru?

„Boj“ s koronavirem

Naši epidemiologové a novináři rádi mluví o BOJI s koronavirem. To se ale velmi pletou. Všechna opatření směřují k tomu, abychom se koronaviru vyhnuli – všechny ty karantény, izolace, zákazy, příkazy. To přece není žádný BOJ, ale kapitulace! Boj bych si představoval tak, že virus dostanu, a moje imunita se s ním popere. Možná vyhraje (cca v 99,5%), možná prohraje (cca v 0,5%). Ale byl by to skutečný boj. To, co se děje, není boj – prosím, neříkejte tomu boj.

Roušky

Jak jsem říkal, zpočátku jsem rouškám fandil. Teď je to jinak. Na základě informací víme, že riziko nákazy stoupá, pokud jsem v kontaktu s někým na menší vzdálenost a po určitou dobu. (Uvádělo se blíže než 2 metry po dobu 15 minut, ale nikdo to asi neví přesně).

Dále víme, že rouška po určité době dýcháním navlhne a ztrácí účinek. Na základě těchto informací se ptám:
Proč musím mít roušku na procházce – nakazím snad někoho, kdo kolem mne projde? Nakazím strom? Nakazím brouka?
Proč budu muset mít roušku na bazénu? Po chvíli navlhne a bude k ničemu.
Proč musí mít roušku servírka v zahradní restauraci? Je stále v poklusu – roušku má zpocenou.

Počáteční dobrý úmysl se podle mne změnil ve zbytečnou buzeraci.

Jako lékař musím respektovat nařízení a mít v cévní ambulanci roušku. S každým dnem se mi s ní hůř a hůř dýchá, je mi s ní na zvracení a bolí mě hlava.

V ambulanci celostní medicíny a homeopatie to proto vzdávám. Zkoušel jsem místo roušky štít, ale prostě to nejde. Přerušuji tedy tuto svou činnost, která pro mě je koníčkem. Ne kvůli koronaviru, ale kvůli opatřením s ním souvisejícím. Přerušuji až do doby, kdy přestane povinnost nosit roušky.

Příspěvek jsem psal před 2 měsíci. Od té doby se něco změnilo. Proto doplňuji:

Dne 18. srpna posílám žádost na ÚZIS o sdělení, kolik lidí skutečně zemřelo na Covid-19.
Dne 18. srpna podávám žalobu na Ministerstvo zdravotnictví ohledně opětovného plánu na plošné nošení roušek.